Už jste někdy zažili, že se Vám hroutí svět a nevíte, co dál? Stresujete se z maličkostí a je Vám vše otravné? Napadlo Vás někdy, že nadpoloviční většina těchto stavů vychází výhradně z materiálních věcí a věcí, které se dají naprosto jednoduše vyřešit?
Takovýmto způsobem uvažuje většina lidí západní kultury. Jejich (potažmo naším) denním chlebem je stres, spěch, nutnost plnění norem a obava ze sankcí. Na to se dá logicky odpovědět: "To není pravda. Umíme se i bavit." To sice ano, nicméně náš již zmíněný "denní chléb" máme na paměti stále, a to v podvědomí.
Zaměřujeme se na podstatná jména. Jak? Vše jimi popisujeme: auto, mrak, práce, děti, zvířata, škola, doktor, hrníček … Málokdy se zaměříme na stále trvající proces, který se za těmito podstatnými jmény skrývá. Auto považujeme za prostředek, který nás sice doveze, ale už méně uvažujeme nad tím, že je to vlastně sestava součástek, které, když se takto postaví (a ne jinak), nás dovezou na určené místo. Děti nejsou jen mladí lidé, ale budoucí dospělí, kteří se formují i ve spánku. A tak bychom mohli pokračovat dále a dále.
Podstatná jména nám určují hranice, na základě, kterých nabýváme dojmu, že vše je striktně dané. Už jen tento fakt je stresující. S prací je to zrovna tak. Víme, že se blíží deadline, ale ze stresu se ho začneme obávat, spíše, než abychom se těšili na to, že něco vytvoříme. Nebo se sebou často nejsme spokojení. Bereme se jako stav, a ne proces, který je schopen pokroku za každé situace.
Tímto se výrazně liší myšlení západní civilizace od civilizací ostatních. Ne nadarmo se říká, že "ve zdravém těle zdravý duch". A proto včleňujme do svého dne alespoň pár minut relaxu, zastavení se a ohlédnutí okolo sebe. Zdá se to jako banalita, ale pokud si toto dovolíme a přiznáme, budeme více žít přítomným okamžikem. To, že zpomalíme a uvědomíme si hodnotu dneška, nám paradoxně může pomoci v zachování naší kultury či otevřenosti vůči ostatním.