Dnes a denně se z různých médií doslýcháme o důvěřivosti, na kterou se doplácí. Hlavně starší spoluobčané ve slepé víře otevřou, pozvou dál a nabídnou pomoc. Mají to tak nastaveno, věří, že rádoby prodejce čehokoli jim nechce ublížit. Proč za vidinou zisku je někdo schopný profitovat na bezmoci? Kam jsme se lidé, jako živočišný druh vůbec dostali? Využíváme slabší a náchylnější? Pro někoho nemyslitelné, pro jiného běžný denní chleba.
Finance za každou cenu
Už naše babičky říkávaly, že peníze kazí charakter. Ano, do dnešní doby se zrovna tohle moudro moc nehodí. V materialistickém světě, kde se honba za mamonem stala tématem a úkolem číslo jedna, je to těžké. Faktem však zůstává, že alespoň nějaké hodnoty bychom měli předat svým dětem. Alespoň trochu toho, co v nás ještě zbylo. Že i láska může být bez podmínek, pomoc může být nevratná a den nemusí být nutně vyplaněn jenom prací.
Proč žijeme
Zamyšlení takřka filozofické. Každý z nás by asi odpověděl jinak. Mít nastavený život pouze a jenom k financím je krátkozraké. Bohužel svět je už do jisté míry tak zdeformovaný, že nic jiného neřeší. Východ slunce, bílý sníh, nebe nad hlavou. Zapomněli jsme vnímat a dívat se okolo sebe. Zapomněli jsme, že potřebujeme lásku dostávat, ale i dávat. Zapomněli jsme, že zastavit se v nabytém proudu dní a jen se tak chvíli koukat nás nezabije. Dá nám nadechnout a znovu se vrhnout do té mašinérie zvané byznys, honba za úspěchem a vyšším postavením.
Za kolik?
Ano, to je otázka, kterou slýcháme dnes a denně. Kolik, co stojí, kolik budeme muset zaplatit, kolik nám, kdo za co dá. Přepočítáme všechno finanční otázkou. Když pak rodič dítě poprosí o vynesení odpadkového koše, dostane stejnou otázku. Jak vychovávat svoje děti? Učit je slušnosti a trnou strachy, že je všichni s většími lokty předběhnou? Anebo jim odmala vštěpovat, že bez loktů nemají v životě šanci?