Je hodně smutné, že známe přesný počet zvěře právě u té hodně ohrožené. Netuším kolik druhů člověk už stihl zlikvidovat. A kolik ještě stihne. Nu, osud planety visí na hodně tenkém vlásku, tak je docela dobře možné, že když zničíme sami sebe, vezmeme s sebou i další část živočichů.
Zatím se i vědci dohadují, kteří jsou ohroženi nejvíce. Je to druh nosorožce, levharta mandžuského nebo druh želvy? O tom se vedou spory, ale zdá se, že rozhodně není podstatné, kdo to má hodně blízko. Všechny by si zasloužily záchranu.
Člověk se nazývá pánem tvorstva. No budiž, ale v tom případě neumí vládnout.
Zvířata lze rozdělit na dva druhy. Ne zoologicky, to je již uděláno. Myslím jednoduše pro lidstvo. Nebude to přesné, to v žádném případě, protože každý to má postavené jinak. Jde o to tak nějak pro naše potřeby si je rozdělit. Třeba na milá a nemilá. Tyto dvě skupiny platí jak pro koho. Jistě se shodneme, že ta milá mohou být například panda, nebo kotě. Ta nemilá pak třeba had, nebo pavouk. Jenže, ono je to jak pro koho. Tedy, abych byl upřímný, neznám nikoho, kdo by se bál kotěte. Zato znám několik arachnofobiků a také spoustu lidí, kteří nějak například hady nemusí. Nebojí se jich, ale nemusí je. A znám další, kteří je mají v obýváku. Takže na tomto příkladu lze vidět, že to, co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Jistě znáte větu, „Nenarodil se člověk ten, aby se zachoval lidem všem“. Tak je to i se zvěří.
Všechna jsou pro běh života na planetě nutná. Milá i nemilá a všimněte si, že ta milá mizí právě pro zvůli člověka. Pro kožichy našich žen a jejich kabelky například. Naštěstí těchto pipinek ubývá a dávají se na cestu umělých výrobků, čímžto budiž tyto pochváleny a velebeny. Snad se tím zachrání nejeden živočich. I když už je třeba pozdě.
A co milé dámy, co vy máte ve skříni? A copak si koupíte na zimu a na okrasu?